Narodil se v jiné době,
v čase mléka s chutí medu,
kdy krev má barvu písku,
která nikam neodtéká,
v průčelí jitra čelil zlobě,
pod nohou vysvlečenou bídu,
záplaty větru na zátylku,
růže se s trny nedotýká.
Blízký svět mu spolkl tváře,
jméno se převrátilo slovem,
ztratil svou zpáteční adresu,
listopad usínal pod věží,
vlaky se utápěly v páře,
stíny jej vylekaly krokem,
život již ztratil noblesu,
našli ho v závoji podbřeží.
Seina si sbírala pocestné,
po vlnách slíbala jim dech,
jitro se topilo v procitnutí,
lidé jsou bárky v kruhu vod,
zemřelo dříve podstatné,
procitl zvolna v blízkých rtech,
štěstí se zapletlo do sítí,
našel v ní nový světlobod,
láska nás donutí k nadechnutí
Krásná báseň...
22.09.2020 22:27:14 | Jaruška
Krásná doba ... ;)
16.09.2020 15:35:34 | jenommarie
svědectví toho, jenž se vydal do míst, kde vlny pradávného moře vyvrhují
úlomky hvězd...:-D* ST*
16.09.2020 04:26:45 | Frr