Znám vílu.

Znám vílu,
co povídá pohádku
a nevěří pozlátku.

Z pláče vydupá smích!
Pro lidi s přáním
krásným musí žít!

Být vílou není hřích!
Zaslouží si malý dík.

Ta víla pro všechny
básně skládá,
protože má každého svým způsobem ráda.
Protože všem ráda ze sebe něco dává.

Je víla a zvaná.
Básně dá pod nos
a každý musí číst.

Neohlédnout se za ní,
byl by hřích.

A tak jděte do pohádky,
kde ve verších se píše,
tam i zpátky.