Mávnutí křídel

Vstříc nekonečnu hledím

po těch dlouhých letech

stavěje most ze skla

na koni zářivém sedím

A čekám na znamení

symbol čistoty vyhlížeje

tichými slovy ho vábím

ať mé činy to nezmění

Z mých dlaní klícku tvořím

když křídly mávaje se blíží

potom však k bokům paže klesnou

poryvy větru cítím

Otáčeje se, v srdci hoře

tuším, v hlavě prázdno

stačil krátký pohyb křídel

a zrodila se bouře