Přístav
Přístav
Z těch ratolestí kdysi malých
už mladé stromky jsou,
ty hry co dřív jsme spolu hráli
jsou jen krásnou vzpomínkou.
V očích se tichá slza zaleskne,
však úsměv usadí se na rtech,
když rozhodli se z hnízda vyletět,
snad budou se domů rádi vracet.
Naše role už ztrácí na významu
teď jiní místo nás tu hlavní zaujmou,
snad vědí, že k nám jak do přístavu
můžou se kdykoli vrátit s loďkou svou.
Však lákají je vzdálené kraje
chtějí dát se cestou necestou,
láska v našich srdcích provází je
a stále je pro ně pevnou oporou.
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Syndrom prázdného hnízda?
Jdeš na to rozumem
Ty se ale vskutku vyznáš!
Elegán Marty
24.09.2020 15:15:43 | kudlankaW
Milý Marty, myslíš že rozumem?
V tom každá se trochu ztrácí,
když bloumá prázdným domem
z nějž vylétli ti mladí ptáci ;)
Děkuji za navštívení, milý elegáne :)
24.09.2020 15:41:48 | Emily Říhová
Vyjádřeno opravdu s citem a mateřskou/rodičovskou láskou! :-) Smekám, jak libě poskládáno, má milá :-)
20.09.2020 19:02:32 | Majda
Krásně jsi to vše vložila do rýmů milá Emily.
Můžeš si být jistá, že se Ti vracet určitě budou a velmi rádi.Vždyť obejmout ty ,, stále naše malé ptáčátka" umíme my mámy nejvřeleji a nejkrásněji.A oni to vědí a ten bezpečný přístav si nenechají nikým vzít. Vím to z vlastní zkušenosti s mými syny .-)
Krásný večer.
..ST..
18.09.2020 22:20:31 | Jaruška
Děkuji Jaruško, za krásná slovíčka... věřím, že cestu domů vždycky najdou :-) PPÚ! (*)
19.09.2020 14:05:34 | Emily Říhová
Opouštění hnízd,kde byla láska,jsou i návraty,nejen ty jarní.
18.09.2020 05:13:42 | Akrij8
Děkuji Jirko, tvá podpora mě těší :)... krásný a pohodový den přeji
18.09.2020 16:56:05 | Emily Říhová
Tvojí náruč vždy přijedou potěšit
přesto, že jdou už svojí cestou
a jsou téměř dospělý. ;) *ST
17.09.2020 22:37:28 | jenommarie
Děkuji Maruško za podporu... doufám, že cestu domů nikdy nezapomenou a vracet se rádi budou ;) ...krásný večer a dobrou noc (*)
17.09.2020 22:48:36 | Emily Říhová
;)** jistěže budou a jak rádi. Dobrou ..krásnou i TOBĚ
17.09.2020 23:01:59 | jenommarie