Mezi lidmi

Někdy se procházím mezi lidmi
mezi drahokamy co se svůdně třpytí
jak, když procházím diamantovým potokem
a oni mě omračují svými paprsky

jindy jsou jak uhlí, černé špinavé uhlí
tlející někde v dolech bez vzduchu
a já jsem tam s nimi a nemohu popadnout dech

ty paprsky jsou často příliš ostré
a to uhlí je k nevydržení jak silně zapáchá

a někdy
někdy necítím vůbec nic a taky mě nic nepálí
a toho se bojím nejvíce
jako by srdce bez tlejícího uhlí
a bez diamantů přestávalo bušit
umíralo v nicotu
v osamění.