Povstání

Zavřít hranice,

doma jen být.

Slýchatdezinformace,

strachem nechat se bít.

Občanům jednou zdál se,
jen krásný sen.
Když viděli v času dálce,
Opět svobodnou,
Naši zem.

V infuzích dlouho,
spal ten hrdý stát.
Iluzí mámnou,
Opletl se mnohokrát.

Národe vstaň,
děl se tu rej,
když tvrdě si spal.
Zatni dlaň,
sjednej si děj,
čas nastal.

Když každý den,
donutíš se vstát.
Probouzíš se s pocitem,
se kterým chodíš spát.

Chceš-li sklízet ovaci,
musíš bojovat.
Druhým i sobě pomoci,
nesmíš se bát.

Když had ucítí,
oběť strachovanou.
Snadno tě usmrtí,
jedovatou slinou.

Není tomu jinak,
když mocnář vycítí tvůj ďas.
Budeš cítit opak,
Když kapky zmizí ze tvých řas.

Hadi Nás tísní slinou.
Zlosyni vytasili Koronavir.
Je marné ohánět se vinou.
Za dveřmi řvát,
že Nám dochází sil.

Roušky na huby,
Nám nařídil stát.
Svět otočil se na ruby,
lid začal se bát.

Zavřený školy,
v ulicích chodí stín.
Tma v podnicích,
ve mně budí smutný splín.

Prázdný divadla,
Němotou čpí hostince.
Kam se hrdost propadla?
Lidí vně země České hranice.

Politici rozsáhle směle,
ovládají Nás pod strachem.
Pro svobodu pojďme vřele,
zlosyn musí býti poražen.

Bývá nejhůř,
a nelze se smát.
Když je na krku nůž.
Však žije ten,
kdo v životě má zač se prát.

Lide povstaň,
ukaž zač je tvých sil.
Sebe i Čechy obraň,
aby tu občan pokojně žil.

Neztrácej víru,
odvahu měj.
Pak neztratíš sílu,
ovládnout děj.