skoro

dokonce tisíckrát otevřené zásuvky
skrývají ještě tajemství
vzpomínky padají do louží
odplouvají jako dávné plachetnice
planoucí oči rána za ohbím svítání

světlo rozptýlené do bílé tmy
usazuje se na dně zraku
slepě nahlížím do důvěřivých koutů
cítím z nich lehký závan neskutečna
a všechno je jen skoro

skoro prázdný hrnek kávy na stole
skoro vyvětrané teplo noci
skoro jsem tě miloval
skoro jsem na tebe zapomněl
skoro odlétám jak křídla vlaštovek