Tak nebaví mě čekat na zázraky
dochází síla, odvaha i chuť
Kdo slíbí, že i zítra
nebudou tu mraky?
Kdo ví?
...kdy skončí tohle táhlé blues
S životem poprat jsem se chtěla
uchopit do rukou svou moc
však z odvahy jen hromada písku
přede mnou se zvedá
bez hlasu křičím o pomoc
Tak vítej dni, kdy se nic nemusí
kdy tiše běží sám si čas
kdy spočinu v tvém náručí
Bože
cos nechal mě tu napospas