Indické ráno

Úsvit svléká
smuteční šaty
z těla místnosti.

Odhaluje bílou pokožku,
které se nesmím dotýkat.

Je potetovaná obrazy.

Železnou masku spáče
prohýbá a rýhuje
kovotlačitel Probuzení.

Čtyři rybáři a kapitán
nasedají do bárky
a vyplouvají.

Žlutý paprsek
vrhá stín
na stěnu slunečních hodin
záchodové mísy.

Sype se písek
z přišroubovaných,
přesýpacích hodin života.

Fakírka si obléká
podprsenku pod noční košilí.
Už nechce odhalovat terče
pro šipky pohledů.

Vědomí se chápe
činek slov
aby utužilo svaly
při rozcvičce.

Říká, že je Bystrozraký
a že umí dojít po dráze letu šipky
až ke skále
jako provazochodec.

Prý ji dovede roztříštit
a přesvědčit se
zda ukrývá
poklad duše.

Potom vytahuje oponu
noční košile.
Okraj ale doprovází
ozbrojená eskorta
víka košíku.

Má zakrýt kobru,
která včera tančila
podle Panovy píšťaly.

Neuměla se do ní zakousnout
a zaklít jej na mnoho let.

Bárky zakotví
u Dalího slonů
na muších nohou.

Nasedají na ně
aby na jejich hřbetech
prošli snídaní.

Jaké by to bylo
zůstat v posteli,
nechat se proniknout
vyslancem úsvitu?

Kterým z orgánů místnosti
bych byl?