Ve stínu žlutých slunečnic

1

Položil jsem hlavu svou,

do stínu žlutých slunečnic,

přemýšlím teď o nás dvou

kolem klid a jinak nic.

Do hávu lučních květů zahalen,

nechám myšlenky plout jen tak líně,

tvou láskou být opět zasažen,

 spočinout bych chtěl v tvém klíně.

Jen vnímat tiché okolí

 a slyšet tvého srdce bíti,

život je však velké soukolí,

proč jen boží mlýny musí mlíti.

Chtěl bych cítit tvé něžné pohlazení,

tvými polibky vroucími být zasypán,

jen teskné, smutné probuzení,

ten sen byl však jen pouhý klam.

2.

Jedna pro naše nejmenší

Jak to bylo kočičko,

ztratilo se sluníčko,

ztratilo se nikde není,

slunce není k nalezení.

Všude tma a černé stíny,

schovalo se do peřiny.

Schovalo se a šlo spát ,

už si s námi nechce hrát.