V bezčasí

V bezčasí
#nexus #proprepticon

Hvězdy na nebi se zhušťovaly do mlhovin a chaotických tvarů a řádů, posvátných vzorců a souhvězdí. Byla noc a byla černá. Žádný světelný smog a kousek od nás pole s balíky slámy, na kterých jsme seděli a hleděli za obzor.
Dny byly zastřené barevnými filtry, když jsme se vydávali na cestu do pravěku, když jsme zdolávali bobří hráze a dlouhými bidly se odráželi od zatopených stromů v lagunách plných zapomenutého a skrytého života utopeného pod nánosem zelených řas. Proud života nás strhával a odnášel.
A strniště polí bylo tiché jako noc ve které jsem usínal, schoulený a zlomený, ale šťastný, tam na okraji světa.
Světelný kužely baterek porážely molekuly tmy a odrážely se od bílých můr, které se tvářily jako by byly světlušky, táhli jsme krajinou a ve vzdálených obzorech, vysoko v těžkých mracích, se rožnuli elektrický výboje přicházející cyklóny.
Dny se slily do nekonečného toku a soutoku obrazů a výjevů života. Chytání ryb v potoce i v nádrži, žáby a ještěrky na poli, veverky na stromech a štěně, které nás ráno budilo ve stanech pokrytých kuličkami rosy.


V hvězdném poli, Hrozňatov, léto 2020