Asi "osud"

Zhaslo se a byla tma, přichází černošedá noční hra.
Já budu poddaným a ty králem zase.
Souhlasils a kývnul na to.
Staň se jediným a chovej se jak prase.
Ať naše představení stojí za to!
Ať nejsme jen figurky.
Ať na chvíli sníme o našem světě.
Teď ukaž co skrýváš, a hraj o čem jindy sníváš!
Ať tahle šaškárna není jen hrou.
Nikdo není tu na nás zvědavý.
Proč jsme jen loutky pod lampou?
Musíš mít korunu abys králem byl?
Nebo já snad košili děravou, abych chudý život žil?
Kdo řekne ty budeš slabý?
Kdo rozhoduje ve věcech života našeho?
Proč já jsem tak starý?
A proč ty hodně se raduješ ze štěstí malého?
Třeba mě týrej, a schazuj před diváky.
Nikdo jen my dva to uvidíme.
Jen já budu cítit v kůži tvé drápy.
Všichni, jen my dva to nevíme.
Když zapomeneš text budu ti radit,
Přes odpor v mé hlavě dál budu hlídat tvé kroky.
Mohl bys upadnout, a škaredě se zranit.
Přesto takhle nechtěl bych žít celé roky.
Krutý a nejistý, bolavý, s těžkou otázkou stále nad hlavou bych život žil.
S bolestí úkrutnou a stejně s radostí spojenou.
Mít volno a přesto nemoci odejít.
Takové bude naše jeviště.
Takhle role sme si umluvili.
Už za oponou nevědomky osud podepsali.
Byla kurevská tma a já na to neviděl!!!
Proto ty krále… a já sedláka hraju.