Pouličních lamp mihotavé světlo,
pár můr vzhůru za ním vzlétlo,
různobarevné listí zasypalo zem,
tiše stojím a tou krásou jsem okouzlen.
Pod kabát vkrádá se mi chlad
a jen z dálky jsou slyšet ptačí trylky,
snad slunce mohlo by ještě hřát,
jak krásné jsou listopadové chvilky.
Z domů stoupá vzhůru první dým
a krby rozzářily ohňů plamínky,
sedím a na papíře prostý rým,
na léto v mysli už jen vzpomínky.
Vzpomínky co skryji do srdce
jsou krásné a hřejivé,
když listopad vzal jim žár slunce,
snad aspoň podzim dá jim barvy své.
Velmi pěkná a nemyslím si, že by to byl jen pokus.Cítím, že tuto báseň psalo tvé srdce.Takto vyjádřit nedokáže každý chlap .-)
..ST..
10.11.2020 21:31:29 | Jaruška
Také se mi moc líbí :-) Souhlasím s danaskou, že to není pokusem. Naopak, poezie psaná od srdce :-) Držím palce v další tvorbě! :-)
21.10.2020 13:02:46 | Majda
Tohle není pokus - to je poezie. Moc ráda jsem četla. ST a pozdrav. Daniela
20.10.2020 16:52:22 | danaska
Vzpomínky co skryji do srdce
jsou krásné a hřejivé,
když listopad vzal jim žár slunce,
snad aspoň podzim dá jim barvy své...
Krásné odpoledne :)
19.10.2020 16:28:46 | Emily Říhová