Podivná básnička,
hučí vám do uší.
Že nemá významu,
nikdo z vás netuší.
Rýmy má bez veršů,
vzbuzuje otázky.
Napíná nervy,
jak tenké provázky.
Hloupá a nechtěná,
bez pochopení kráčí.
Podívej se blíž.
Kdopak jí stačí?
Básničky bez smyslu,
vysypu si z rukávu.
Já, básník bez múzy,
nemám čest ni slávu.
Blázniví poeti,
na chvíli vás potěší.
Kladou však otázky,
a žádné neřeší.
Pod hvězdnou oblohou spí.
Beze strachu z konce svých dní.
Usínají v temnotě s důvěrou,
že znovu se rozední.