Na cestě
Na cestě
Stopovat v noci projíždějící vlaky
v záblesku světla ustlat si
Musím tam dojet musím. Za kým?
K uhlíkům z kterých stoupá dým
Největší beznaděj
spatřuji že není čím tě potěšit
v příběhu jenž nemá děj
kytarou nitky tónů chytám
měsíčku měsíčku chci stále šít
Známe ta rána kdy zima přijde zprudka
ledové krystalky ve stanech
po snídani z kotlíku jsem se s tygrem utkal
co to však - vycpaný? On nemá dech
Dobré je potom vejít do lesa
prochladlí a špinaví
nazí hledat jablka
Och vy sny šálivé ležím zde sám
kněz příběh vypráví
matka se slzami zalyká
.
.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
ustlat si v záblesku světla
a chytat nitky tónů
ledové krystalky ve stanech
k tomu les
kostel samota
líbí se mi inteligentní ironický nadhled, který tam máš ostatně často,
a hra s cizelováním významů taktéž, pro mne celé to spojuje hodně fyzický pocit z intenzivního prožívání míst a dějů,.. někdo by to nazval "žitý čas", hodně strhává do přítomnosti textu, a takové nenápadné střípky nostalgie, ..za ní ale náznaky něčeho fatálního, mám ráda ruskej film unaveni sluncem.. pro podobnou atmosféru
26.10.2020 18:49:16 | vojtěška
To není komentář, to je freska, kterou by bylo škoda opatřovat rámem slov. Mnohdy mi přijde, že čas nežijeme, nýbrž zaplňujeme "čímsi" a čekáme na něco, co by měl ten zaplněný čas přinést jiného, snad lepšího. Tomu se říká ztráta času přeplněností. :) Kdybych hledal atmosféru, která by vyjadřovala osudovost tebou popisovanou, kouknul bych i na Skřivánky na niti, tam je mnoho proudů tragikomičnosti. Děkuji.
02.11.2020 19:34:25 | Now
Už je to hodně dávno co jsem vyrazil jen tak na pas blind.
Děkuji za vzpomínku
26.10.2020 03:41:29 | Eru Alonnar