Proč ty?

Proč si myslíš, že zájem o tvou přízeň ztrácím?
Stále pomoci se mi snažíš a já pořád krvácím.
Když tvůj soucitný pohled vidí,.
náhle se za své drzé řeči a urážky stydím.
Proč ale chvíli k tobě necítím ani nejmenší slitování ?
Poté ty vzpomínky jsou horší než křižování...
Proč pořád slyším ozvěnu tvého jména?
Vždyť jsem jiná, už nikdy stejná.
Proč pronásleduje mě strach jen z představy života bez tebe?
Proč seš ode mě dál než hvězdné nebe?
Proč tě nenávidím a potom zas po tvém objětí toužím?
Proč bez tvého hlasu se celý den soužím?
Proč toho citu k tobě se nezbavím jinak než smrtí?
Proč tvé oči mé srdce tak drtí?
Proč pocity okolo tebe se stále mění?
Proč nevědomě narušuješ mého života dění?

Proč náhle ten pocit ze mě spadl? Vždyť nikdo jiný se mi do života nevkradl.
Proč ale cítím beznaděj a samotu mezi tucty lidí?
Proč ani jedna osoba z těch tisíců můj žal nevidí?
Asi mě na věčnost odsoudili...
Asi na můj soud se tolik radili...
Ale oni stejně nevidí... Proč?

Otupila jsem city, ani to nebolelo,
ale nemohla jsem zničit své tělo.
Tak už jen to tělo bezcílně bloudí tu, to jsem nechala.
Ale duši už nemám, kvůli lásce k tobě zemřela...

Už sice ptát se nemusím,
ale přece jen, než všechyn vzpomínky zardousím.
Tak tedy ptám se, jako už před tolika léty
Proč potkal jsi mě zrovna ty?