Pohádka pro milovníka neřesti

Dala si mi růži překrásný to dar,

tělo mě však nutí abych ji roztrhal.

Jen odvrátím oči od této mé neřesti,

netoužím cítit cizí bolesti.

U mě není místo pro budoucnost spanilou,

krásné úsměvy mé mrtvé srdce zakryjou.

Protože jsem nenávist a strach,

brzy se promění tvé štěstí v prach.

Dej mi další čisté rudé růže,

zaryji je do tvé bledé jemné kůže.

Podívej se kdo jsem teď,

jsem tvůj nevyhnutelný svět.