Udělám si cikorku.

Udělám si cikorku.
A podívám se, co na dvorku.
V hlavě nejednu historku.

Já občas si hrála a měla dětskou píšťalku.
Jak se žilo před sto lety?
Nebyly přeci toalety!

Dnešní luxus jako teplá voda.
Pravda znamenitá.

Ale kočky byly stále.
Možná méně rozmlsané.

A tak vzpomínám.
Historii ráda mám.

Proutkaři, košíkáři, dráteníci.
Chodili ulicí.
Sháněli se po práci.

Dnes neznáme tu bídu,
co byla kdysi.
Máme lepší časy!

Jen si toho nevážíme
a pro nic za nic nadáváme.
A mezi sebou druhé nevnímáme.

Zastavte se, prosím, v čase.
Ať den promítne se i ve stoleté kráse.

Dříve umíralo se častěji.
Teď lékaři jsou nadějí.

Všechno je lepší
a svět děláme si jenom my.

A tak nežijme promarněný život!
Svět je krásný dost a dost.

A já vám píši pro radost.
A snídám domácí marmeládu.

Přeji všem pohodu.
Já letím k domu,
kde jsem se narodila.

Praha je přívětivá.
Praha je přívětivá.
Mě vychovala. Mě vychovala.

Ať koníček cválá s noblesou
a slova vzpomínek od maminek
se k nám donesou.
A naplní nás krásnou kulisou.
A naplní nás krásnou kulisou.

A ať hraje harmonika.
Hezky!
Ať si každý zvyká
na pejska Tajtrdlíka.
A nemyslíme, že čas spěchá.