čelíčko nakřáplé nad městem sípá
výdechem zpoceným
nemocí zalitým
podzimem studeným
nad tíhou havranů bázlivě dřímá
něco je ukryto za šedí mraků
co v tichý čas životy stíná
listy dubů bere si
sličné květy jež má lípa
rozedrané matce dceru
zkřivenému otci syna
a slunce marné nedopálí
zlatavými jarničkami jara
zarudlými spalničkami léta
do těch márnic podzimnic
kdy každý je si blíž
jen že všichni hojí se
a nikdo nemá zhola nic