Zrcátka

Lidé na sobě nosí zrcátka.

 

Podle toho,

jak ke mně člověk přistupuje,

se vidím v zrcátku.

 

Lidé jako ty mi zrcadlí

zkušenou, dominantní samici.

Chápou zrcátko jako legitimaci,

se kterou kolem mě

mohou rychle přejít,

jako bych byla recepční.

 

Jiní se na recepci

naopak dlouho zdržují,

snaží se ze sebe dělat

komplikované, cizí, nebezpečné,

s čímž kontrastuje

můj odraz v zrcátku,

vystrašená holka,

toužící se skrýt

v jejich náručí.

 

Potkala jsem i ženy,

v jejímž zrcátku

jsem byla nožem

schopným zabít jejich vztah.

 

Byla jsem v něm taková,

jaká jsem se znala

i neznala v nejrůznějších situacích,

kterými jsem prošla

i těmi,

které mě teprve čekaly.

 

Mohla jsem

setrvávat v nehybnosti,

která tě tolik děsí.

 

Okolní defilující lidé

mi zprostředkovávali

úplné spektrum dění.

 

Zrcátka mě sice šokovala.

To mě ale neodradilo

od představování si,

co bych v nich chtěla vidět.

 

Ráda bych byla

vystrašenou holkou

na Tvém zrcátku.

Co si o tom myslíš?

Dá se to nějak udělat?

 

Existuje ve fyzice nás dvou

nějaká síla,

která může měnit věci a obrazy

nebo nás obklopují

jen dráhy, rychlosti a časy

rovnoměrných, přímočarých pohybů?