Rozeta

Rozeta
#trinitypoint #bladerunner

Šel jsem ve vlčích stopách, s divokými hvozdy nad hlavou, věčný tulák po stezkách, v labyrintech ukrytých hluboko v nás. Zlaté listí se třepotalo na pozadí oblak a všech těch zázračných výjevech na nebi a v mlhovině Jednorožce . V noci jsem se vznášel na vlnách kvantový fyziky tekoucí z minulosti do budoucnosti. Dotýkal se nebe a Tebe. Statická přítomnost praštěla s přicházejícím mrazem hluboko z kostí pravěkého pohřebiště a už mě tolik neděsila.

Slunce sestupovalo na Zem a vpíjelo se svými paprsky hluboko do tichých kontur obrazů, vůní a rezonancí opožděných ech, které se tříštily mezi vysokými skalami, kameny a nebeskými štíty, které zrcadlily to všechno ukryté a skryté v nás. Stál jsem daleko před obzorem, který se otevíral nad údolím, nad vrcholky domků s kouřícími komíny. Byl podzim a pod nohama mi praskaly skořápky kaštanů a žaludů.

"A v noci jsem viděl kyselý déšť padat z šedivých mraků mezi zástupy slepých Blade Runnerů. Šum v jejich očích vyhasínal, zbytky zraku se upínaly v modlitbách k pohanským bohům. V naději a v lásce, že z nich sejmou jejich hříchy. Byly hladový a krvežíznivý jako duchové prohánějící se po nekonečných indiánských prériích."

Jen Ty jsi tam scházela, zalitá v kaligrafiích zapomenutých japonských mistrů.
Nahá a svobodná.


V modrém úplňku, podzim 2020