jádro pudla - realita

pár dní mimo
a kutálecí pantomimou
zralé se nemohlo dočkat

kočka hřbet si tře

chytře o plot o skok k zídce
opadanost krytá vínem
ze všech skulin deštěm bujná
odepřou ji příští ruce
demoliční revoluce
kostra kámen
bůh je suť

kočka hřbet si tře

o zítřek jenž listy tratí
zeď najíždí na patinu
teď je teď a zeď zeď
plody v ruce ploty zemi

co vidim to nezdá se mi
na kameni stoncích kostech
všechno bují lidskou řečí
čí je nebe čí je krev?
punc a křídla paměť mění

stejně jako kuropění
na ošatce cizí vejce
tím víc bližší tím víc pravé

po hřbetě tře ...

počkat počkat počkat
kam zmizela... ?

prošlá střešní historie
staví dlaně pravdě zraní

tam kde podzim zatím pučí
vžívá se mi do náručí