Bláznovství
Bláznovství
Vše, co chtěla bych ti říct,
Umírá hořením svic,
A tak sama, beze spaní,
Čekám kocovinu ranní.
Ač střízlivá a čistá jsem,
Však motá se pode mnou zem,
Nezbývá mi, než do hudby řvát,
Ta slova, co nechtěl bys znát.
Se slzami po kuchyni,
Ani jeden nejsme vini,
Slova hloupá z úst mých vycházejí,
Avšak bez odezvy v prázdnu zejí.
Monolog, tak plný citu,
Teď zavřu zpátky do krytu,
Co skryto bylo, nechť zas zmizí,
Ať zase city jsou mi cizí.
Umírá hořením svic,
A tak sama, beze spaní,
Čekám kocovinu ranní.
Ač střízlivá a čistá jsem,
Však motá se pode mnou zem,
Nezbývá mi, než do hudby řvát,
Ta slova, co nechtěl bys znát.
Se slzami po kuchyni,
Ani jeden nejsme vini,
Slova hloupá z úst mých vycházejí,
Avšak bez odezvy v prázdnu zejí.
Monolog, tak plný citu,
Teď zavřu zpátky do krytu,
Co skryto bylo, nechť zas zmizí,
Ať zase city jsou mi cizí.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Z této básně cítím velkou bolest... Snad to bude lepší, v lásce se učíme "chodit" tak nějak všichni.
Poslední verš ve mne vyvolává smutek, ač i pochopení, moc dobře to znám...
Umíš se pěkně vyjadřovat, toho si cením, zasloužíš si tip.
24.11.2020 22:26:49 | Rozmarýna