Žít věčně nám nepřísluší
Žít věčně nám nepřísluší
Dřív štěstí bylo na dosah
Tak roním slzy do krve
Vše živé obrátí se v prach
Však v příbězích našich duší
My sejdem se zase znova
Žít věčně nám nepřísluší
Jen žít, zemřít, zamilovat...
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Ano - Karel Hynek. Jeho doména. V češtině je obtížný (proti trocheji).
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
Mnohem lepší - Shakespeare - sonet 66 - zde však více stop:
Tired with all these, for restful death I cry, -
As to behold desert a beggar born,
And needy nothing trimm’d in jollity,
And purest faith unhappily forsworn,
Angličtina dá nepřízvučné "and" - a má "vymalováno".
Jak to ale udělat v češtině?
Pomocí "falešného" daktylu. No - není to "čisté". Ale nic jiného nezbývá. Já to řeším například takto:
Šeptání ticha tikotu,
sonáty hodin na stěně,
samoty věčných návratů
u okna noční zeleně,
u dveří klíčem zavřených
promlouvá k srdci v znameních.
Poslední verš však už je u mne problematický. Souhláska "p" je ražená.
Je to skutečně problém.
17.11.2020 13:56:03 | ARNOKULT