Kyvadla
Kyvadla
Lidské společenství
je jako hodinářský krám
na všech stěnách
pulsují kyvadla
kývají se srdce
Nejsou synchronní
a přesto ciferníky
ukazují ten samý čas
Po všech stěnách
dřevěná nebo porcelánová
lesklá, malovaná
těla hodin
Hodinářem je sám čas
občas láskyplně postrčí
kyvadlo zastavené láskou
nebo vytáhne závaží
Ručičky na stěnách
mu minutu po minutě
přibližují zavírací dobu
Když se nemůže dočkat
je to to nejhorší
co může být
Pak se konečně
rozkýve zvon
na kostelní věži
a on naposledy cinkne
zvonkem u dveří
osobně
Před krámem zvedne hlavu
a jen z výšky věže
se mu zatočí hlava
Tam někde ve výšce
tluče srdce
samotného Pána
Komentáře (12)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Moc hezké... ráda jsem četla :)
28.11.2020 09:18:21 | Emily Říhová
Milá xoxoxo,
díky moc.
Možná ke své škodě nejsem ctitel a vlastně ani znalý Jámy a kyvadla ani něčeho podobného. Měl jsem na mysli spíše kukačky, ale ty se mi tam nehodily. Kyvadlo je jednotící prvek. Může být jednotící prvek podobně nedůležitý, jako ostatní prvky? Nevím. Mě kyvadlo nefascinuje. Je spousta jiných věcí, které mám raději.
22.11.2020 21:30:56 | Kaj
povedená báseň a zase jedna co mě zaujala pojetím kyvadla ,už sám začátek je super :)
22.11.2020 20:44:32 | xoxoxo
Moc hezké.;) *ST
22.11.2020 18:25:04 | jenommarie
Krásné počtení. Krásná metafora. Ač nejsem fanouškem náboženských motivů, představení času - hodináře se mi tady moc líbí :)
22.11.2020 16:53:25 | M. Novák
Díky za pozitivní kritiku. Náboženský motiv neměl být zlatým hřebem. Nakonec jsem to ale zkrátil a vše další bude v jiném textu.
22.11.2020 17:16:58 | Kaj