Poetka a Pierot
Poetka a Pierot
Anotace: ... když vedeš si za ruku soucit, který nemáš a slzy co Ti kapou z očí zapomínáš vnímat...
Volání do nikam
Jeden paprsek slunce
Na řase slza
Rozpitý úsměv
Který nepatří nikomu
Ničemu
Zbídačená doba
Bez pocitu
Poetka vede za ruku
Bloudícího pierota
Bylo to jen zdání
Pokusu o soucit
Který neměla
Neuměla
A pak křičeli
Ve světě z rozbitého snu.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Pěkné verše, vnímám z nich nepopsatelnou atmosféru, tak pokud se zdržis, ráda se opět stavím. Na jednoho pierota koukám na stěně, obraz, který jsem si přála při narození syna, k pierotům mám jakési osobní pouto.
27.11.2020 23:21:20 | Vivien
Moc děkuji :) je to tak milé přivítání, ale spíše než pro nováčka, je pro navrátilce...mmm... myslela jsem, že zase jen projdu, ale možná se po letech zase chvilku zdržím ;-)
24.11.2020 17:02:41 | l.Tee
Ten obraz ztroskotanců co se belhají od jedné porážky k dalším ranám . . . .možná jsem vztahovačný, ale tohle mě fakt moc bere. Díky za to a rád si tě zas přečtu.
24.11.2020 10:47:31 | petrzal
Opravdu pěkné téma a má to
své hloubky. Líbí se mi. Vítej a ať se TI tu m mezi námi líbí.* ;)
24.11.2020 10:42:57 | jenommarie
Pierot a poetka. Krásné téma pro které mám slabost.
A když se tak v představivosti paralelně zamyslím nad dnešní dobou...
Líbí se mi to.
Pěkný Tvůj odraz. Ať se daří*
24.11.2020 08:05:56 | šerý