Duše malířky.
Duše malířky.
Duše malířky.
Žije za dvířky.
Obdiv druhým dává.
V duši paprsky.
Srdce jásá.
A tak zpívá ta duše,
co není z plyše.
A pěkně do rytmu si kluše.
Obraz Mkiše. Obraz Mkiše.
A předávám její píseň,
není v ní plíseň.
Je to řehole,
kočku zvát do vyhřáté postele.
Možná i její drápky,
občas tahají mě
o sto let zpátky.
Otevřete duši,
Mkiše na dveře buší.
Mňouká. Mňouká.
Bohyně.
Právě barvy rozlila si na klíně.
Žije za dvířky.
Obdiv druhým dává.
V duši paprsky.
Srdce jásá.
A tak zpívá ta duše,
co není z plyše.
A pěkně do rytmu si kluše.
Obraz Mkiše. Obraz Mkiše.
A předávám její píseň,
není v ní plíseň.
Je to řehole,
kočku zvát do vyhřáté postele.
Možná i její drápky,
občas tahají mě
o sto let zpátky.
Otevřete duši,
Mkiše na dveře buší.
Mňouká. Mňouká.
Bohyně.
Právě barvy rozlila si na klíně.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Na tvých básničkách se mi líbí to, jak jsou takové skotačivé, povzbuzující, jako by měly svoji vlastní energii. Je radost je číst, a tato nebyla výjimkou :).
25.11.2020 18:20:38 | Rozmarýna
Děkuji. V básničkách hlavně mluvím o tom, co je mi nejbližší. A to, že to dítě, které je ve mě se chce dělit. Já vím, zní to , trochu složitě. Jednodušeji popisuji součásti života, které jsou mi vnitřně blízké.
25.11.2020 19:00:25 | mkinka