DOPIS
DOPIS
Šeptání ticha tikotu,
sonáty hodin na stěně,
samoty věčných návratů
u okna noční zeleně,
u dveří klíčem zavřených
promlouvá k srdci v znameních.
Mrazení tůně podstaty
mé básně tísní sevřené
při vzpomínání na ztráty
jen Tvoje láska zažene.
Obálku bílou pošli hned,
chci opustit už zítra svět.
Neslyším kola poštovní
u schránky dopisní –
odpověď přijde v tomto dni,
jenž bude poslední?
https://www.youtube.com/watch?v=wwKc5m3VaNc&t=11s
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Zajímavé. Trochu víc mi to připomíná a asociuje J. Wolkera a vůbec nevím proč. Možná tou svou smutností , trpkostí života a samoty.
Poštovní schránka (Host do domu)
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.
28.11.2020 12:33:46 | Krahujec
Děkuji, děkuji, děkuji. Skvělý postřeh. Samozřejmě Wolker - je pro mne (spolu s Ortenem) velkou inspirací! Děkuji.
28.11.2020 13:00:52 | ARNOKULT