na lávce nad řekou
kde chladno bývá větší
vytvořil jsem si kdysi
ultramarinový názor na svět
všechno se mi tehdy zdálo modré
pomalý čas kamení
smích opilých dívek
ve čtvrt na tři ráno
asfalt silnice
orosený naší nevinností
ukázal jsem k dávnému městu Keltů
měsíc se vyloupl z mraků
jako by někdo otočil vypínačem
a všechno bylo rázem modřejší
slzy z tvé pomyslné tváře
padají do minulosti
takže se nikdy už nedovím
čemu ses tehdy zasmála
cize a modře
Zastavil jsem se u ultramarínu. Už to není, co bývalo. To se ještě používal drahý a vzácný a na míchání terpentýn.
A protože se všechno pravé už dávno překlopilo do laciné syntetiky, pak i text dostává, ta možnost tady je, nádech umělosti. Ostatně i pravý samotný ultramarin je jakousi nečistou barvou, sice tmavě modrou ale s nádechem zelené. I tahle okolnost by text posunovala.
17.03.2021 22:42:08 | Lesan-2
Tedy Lesne, nechci bořit tvé konstrukce, ale ultramarínová barva bývá i mezi temperami a u těch se terpentýn na míchání určitě nepoužíval. Jinak nevím, co svým komentářem sleduješ, ale vlastně jsi to vystihl - ultramarín je nečistá barva. No a právě o to mi šlo. Právě o to. Věděl jsem naprosto přesně, proč jsem v básni použil ultramarínovou modř.
18.03.2021 01:05:13 | kvaj