poslední chalupa mého dětství chromne
palčivostí cizí myšlenky
je zapomenutá periferie májového ohně
táhnoucího se za smečkou
a konec zimy bezpečně odplavený
v hlavách hadrových panen
přenošené dřevo zas krmí les
betlémským světlem
jak se nám chlév postupně choulí do zázraku --
z paměti lovím jedno utopené tělo
je bílé jak hostie a hořké jako lék
nedávno jsem se dívala na Babičku ... tvůj oheň mi připomněl Báru ... úsměv.z
02.12.2020 17:24:52 | zdenka