Slast

Ležíme na koberci
ve zhasnuté místnosti
vnímáme rozsvícená světla
daleko venku
teplo
nepotvrzené bezpečí

Můžeme nechat čas
nerušeně plynout
vše se obejde úplně bez nás
je to příjemné, relaxační

Tvé hroty se nepozorovaně
zarývají do mé kůže

Přesunuji se níže
lekám se svatokrádeže
chtěl bych být jako hurikán
jako žralok

Dotýkáš se mě
připomínáš
že vana
ten bazén bázně
je vypuštěná

Dáváš jsi mi svobodu
mohu být
kým chci

Uklidňuji se
zpomaluji
chci Tě nechat uzrát

Pro Tvou šťávu
z oharku trpělivě vyfoukávám plamen

Proměňuji se v dláto
ubírám z Tvé měkkosti
dokud z Tebe nezbyde
jen pokora touhy

Stávám se dalekohledem
zaostřuji
na hvězdy vášně
na obloze Tvého těla

Naslouchám Tvým vzdechům
odleskům na vlnách

V čase nula
jsem se propadl
do slabosti dítěte
i tak jsem vyhledal Tvůj pohled
byť mě mohl spálit na popel

Ve Tvém náručí
jsem se stal tak konkrétní
že se bojím pohledu do zrcadla
abych se nepořezal

Zavřela se nám
závora přátelství
jeden bez druhého
budeme kulhat