V závějích
V závějích
Promrzlá sama kráčím,
Při své poslední toulce
Slzami kabát smáčím.
Na zem bílou ho odkládám ,
Už zbývá jen pár kroků,
Nastal konec sebe-zradám,
Vše trvá až moc roků.
Neoděna do sněhu lehám,
Vždyť přikryje mě peřina bílá,
Je konec mým vysněným něhám,
Dívka, co smutným snílkem byla.
Pro tebe tam nahá leží,
Zní její šílený smích,
Krásně na ni v noci sněží,
Umírá tam v závějích.
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Dnes jsem zde na Literu přečetl pár desítek básní a ta Tvá mě doslova dostala do kolen. Možná je to také umocněno poslechem hudby od Agnes Obel z Dánska, která je taktéž naladěna na stejné vlně. Tedy vlně obrovského citu, melancholie a zároveň smutná.
Báseň ve mně vyvolává obrazy velmi citlivé ženy, která stále hledá cestu, lásku, opětovaný cit. Zároveň se dostává do fáze zklamání životem a veškerého okolního dění. Ztrácí naději. Je introvertní a melancholická, křehká a velmi vnímavá. Víš, to co je v té Tvé básni - je čistá, průzračná přirozenost, která má obrovskou sílu. S úctou a pokorou Slávek Lou.
15.12.2020 10:13:02 | Krahujec
Tedy jako závěrečná scéna na filmovém plátně. A pak biletářka světla a ... realita
05.12.2020 00:57:31 | Vivien
Jak ledový kvítek
pokrytý sněhem
Uvnitř jej stále
ta láska hřeje. *ST
moc pěkná
..smuténka, milá Amiradi.**
Ta realita to je špatná zastávka
..někdy raději nezaSTavovat
...vlak jede dál do stanice "Touha"
..možná že výhybka napoví..
..kam další koleje směřují
..
Nelež dlouho na tom sněhu
..byla by tě škoda
..ale co já radit mohu..
srdce..také z kamene nemám.
04.12.2020 19:10:31 | jenommarie
Moc pěkný komentář, děkuji, dráhá Maruško :)
05.12.2020 13:48:39 | Amiradi