Vyrazili jsme časně ráno
kufr plný kanystrů touhy
čeká nás cesta přes poušť
s vybělenými kostmi
Nejdříve míjíme
jezero alkoholu
je větší než Balaton
obklíčili je rybáři
Máme namířeno
do osady Vyvrcholení
plánuješ
že se zastavíme
v oáze Láska
Občerstvíme se
vláhou hrdliččího zpěvu
schladíme horká čela
ve stínu palem
Reflektory ozařují
ukazatele na Předehru
Vyvrcholení i Spočinutí
na okraji pouště
V Předehře nás
ruce jako pohraničníci
zbavují oblečení
naše dlaně
se po dlouhé době
dotýkají druhého
Víš lépe než já
kde mě to nejvíc bolí
svými doteky
se umíme léčit
Po předepsané karanténě
na hraně příčetnosti
vyrážíme přes Spojení
do Vyvrcholení
Hlavní cestu vroubí
penziony a hotely
s porcelánovými trpaslíky
a barevnými koulemi
Ocitáme se v pokoji
obloženém dřevem
jaké se používá
k výrobě viol
Tvé tělo je teplé
jako zvuk cella
tvé housle sténají
píseň života
Zavíráme oči
abychom se probudili
ve Spočinutí
Bílé ráno
zeje prázdnotou
každý předmět za oknem
jako bych viděl poprvé
Při ranní cestě pro pečivo
žasnu nad důmyslnými ústrojími
nejobyčejnějších předmětů
Nastane čas
doplazit se k autu
a přes poušť
s vybělenými kostmi
se vrátit do Stereotypu
Milá Emily, jsi taková druhá vlna, čteš texty vždy až po nějaké době. Tato báseň měla být jistotou pro staré panny, staré mládence. Chtěl jsem ukázat, že vyvrcholení skutečně existuje, že se nachází v nějakém konkrétním místě. Pěkný večer.
28.12.2020 21:02:46 | Kaj
Nějak poslední dobou nestíhám, tak se tu motám trochu se zpožděním ;) ... tvé verše se mi líbí a to se ke starým pannám nepočítám :D:D.. no, vždyť Mekka taky existuje ;)... krásný večer i Tobě, Kaji :)
28.12.2020 23:36:31 | Emily Říhová
Milá Emily, stíháš mnohem více, než já, který vedu spíše monolog, píši a velmi málo čtu.
29.12.2020 14:32:39 | Kaj