Stin
Stin
V šeru pouliční lampy,
zahlédl jsem něčí stín,
tam dole kousek od Kampy,
u krámku plných kopretin.
Stín jenž stínem vlastně není,
jen lístky kopretin bělostné
dávají mému srdci znamení,
že ustálo období žalostné.
Stín jenž stínem vlastně není
já zahlédl jsem její tvář,
v srdci jak v krbu zahoření,
začal jsem číst lásky slabikář.
Jak dítě učí se číst první slůvka,
I já učím se v nové knize číst,
zde je háček, čárka, vsuvka,
vše nové je, jak bílý nepopsaný list.
Jak bílý nepopsaný list,
jsou okvětní lístky kopretin,
jen láskou je si člověk jist,
když prvně zahlédl u Kampy její stín.......
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Tak začni něžně psát,
své nové lásky snář...
Krásné čtení, Jdarksi :)
22.12.2020 20:11:51 | Emily Říhová
https://www.youtube.com/watch?v=pqiNRyu9MSA
Tohle mluví za vše :-)
21.12.2020 00:03:23 | Eru Alonnar
Děkuji krásný závěr.
Vím na světě je mnoho kvítí,
stejně jako cest,
na všechny vždy slunce svítí,
jen nevím kterou nechati se vést.
20.12.2020 22:27:52 | Jdarks
Večer vždy běžím do kopretin,
kolik jich roste na světě,
a každá o srdce se dělí,
jen já vím a vy nevíte.
Každá o srdce se dělí
a šálek rosy podá ti
a rada vánkem zaševelí,
když ji tvář luna pozlatí.
------------------------
ST;-)
20.12.2020 22:08:49 | Tomcat