Tma v životě

Jsem snad jediný kdo ví,
že skončilo snění,
jen hrůzná realita zůstala,
vše krásne přikryla,
oči vidí jen černočernou tmu,
uši slyší jen pohřební hudbu.

Všechny smysly jsou poskvrěné beznadějí,
však všichni myslí,
že něco z dědí,
snad nemyslí,
že bude padat listí,

mstí se realita právě mě,
protže doufám neomylně,
v naději smrti ukrytou,
však životní linie nejde přetrhnout.

Bojím se jít tunelem dál,
nikdy jsem nebyl sám,
anděl smrti skládá ruku na mou tvář,
vídím tu čistou svato-zář.

Kleknul jsem před ním jediným,
o kterém soudím,
že životem mě neprovedl,
jak by měl,
ale už na to dávno čas zapomněl.

Je to on otec můj,
srdce už mi nezraňuj,
nech mě být, jinak ztratím cit,
brečí choulí se v koutě,
to stvoření kterému berou tě,
drží tě stůj co stůj,
málem rozmačká tě,
je to anděl tvůj...