Bílé oblázky

Stará známá místa,
jenom v jiném čase ,
zbylo jedno srdce,
druhé jinde nalézá se.

Jen dvě prázdné ruce,
protipól k sobě hledají,
vzpomínky v mysli,
spát někdy nedají.

Vzpomínky na těl splynutí,
stále probíhají hlavou,
byla pro něo jediná,
jediná a tou láskou pravou.

Stará známá místa,
opuštěná, prázdná jsou,
osamělé tiché kroky,
které nikam nevedou.

Osamělé kroky v písku,
ve vlnobití se ztrácejí,
dvě teplé mužské ruce,
chladné oblázky svírají.

Sevřeny jsou v pevnou dlaň,
dva bílé chladné oblázky,
vzpomínky na ně si chraň,
darovány ze srdce a od lásky.