Píseň ticha
Píseň ticha
Zítra mě srazíš ocelovou slinou,
nezazmítám se v křeči, jen
potichu vejde skoro něžnou zimou
smrt, která mění bdění v sen.
Má přítelkyně dobře chápe city
směje se, když jsi unaven -
každý tvůj zvuk mi v břiše nechá vrytý
na dobrá rána pod ledem.
Zpola jsem krásná, když se na mě díváš,
zpola jsem fluidum princezen,
jen zpola, chvíli před tím, bývám živá,
a zpola vím, s čím přijde den.
Teď si mě bereš, neuvěřím tedy,
že zapomeneš, kým ti jsem,
a jestli, umřu zítra naposledy.
Ukážu smrti, tobě. Všem!
Komentáře (17)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskKomentáře
Docela smutné...
11.04.2021 01:27:24 | Protos1182
Ano. Velmi- co se Ti podařilo přečíst? Moc me zajima interpretace... zda krome mluveni dovedu i rict.
11.04.2021 09:07:49 | Fitzi
Píseň ticha...přesně takto mi Tvá báseň zazpívala.Velmi pěkná a já ráda dala ..ST..
Klidný večer milá Fitzi...
04.02.2021 23:05:05 | Jaruška
ukaž...
29.12.2020 17:34:35 | enigman
Och, ano, lyrický subjekt by býval potreboval svého enigmana, aby ho postrcil podivat se pravde do oci a svou situaci nejakym jednáním resit.
Děkuji, jsem s uklonou.
29.12.2020 17:37:02 | Fitzi