Sníh

Už mě to jebe,
ten bílý vrah padající z nebe.
Běhám s jazykem napůl ven,
snažím se, zachytit ho jen.

Jeho čím dál víc,
vdechuji ho z plných plic.
Padá mi i do očí,
každého to vytočí.

Do vaťáku se zabalím,
obočí své uchráním.
Před tím bílým vrahem uskakuji,
z cesty na chodník přeskakuji.

Do kroku přidám a zrychlím.
Udýchám to? Aspoň myslím.
Konečně dosáhl jsem domu,
sotva dýchám a bolí mne v boku.