okno jak příliš mnohokrát umyté
trápení
nikdy ne pro kříž ale pro vitráž
je přes něj vidět hora
stále táž
jen časem zvětšuje se
až nakonec dole nenajdu se
jednou z té výšky odletím --
pod ní se mění řeka tak že svou dvojí
hloubkou zarývá se pod kůži
v drmolení kamenů
tuším se odírat na kost
nebo na bytost