U Vildy, druhý den
U Vildy, druhý den
S hamakou v podpaží vydám se do lesů
číst z ohně
houpat sny
Dveře už jsou nastevřený
do zkřehlé klauzury bytu
jedním krokem z výtahu
ve starých vojenských kanadách
(od pavučin, čpí prašivou vojnou i srandou
- deponovaná nepoddajnost)
stanu na prahu
Vilda vráží svůj skleněný pohled
do skleněného konferenčního stolku
Hlas zlomený včerejším soirée.
„Neptám se, kdes přes noc vzal ty boty," řekne.
Sáhne po pivu.
Napije se. Ošije se.
Ticho plyne.
„Vo co tady komu?" zvolá potom.
„Nebudu ti lhát," pokračuje v nenadálém rétorickém bažení.
„Do píči. Až ty zmrdí...
Seberu se a vyrazím. Vyseru se na všechno.
Napadlo mě třeba Španělsko. Představ si to, vole.
Před sebou Atlantik
za sebou Barcelonu."
Ano, Vildo.
Před sebou Atlantik, za sebou moře
starostí
s pomalu odcházejícím
bezstarostným
mládím.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Jo člověk by se rozjel.. v dálavy..věk nevěk..ale pravda..v mládí se zdálo nějak vše víc snadné. ;)
04.02.2021 10:47:33 | jenommarie
Paráda, čundry vzpomínám dodnes .:) Kanady mám pořáád . Jen jsem vyměnila za horské boty a změnila působiště :)
04.02.2021 08:32:12 | Isla