Jaro
Jaro
Jaro
Včera jsem potkal jaro,
usmálo se na mne,
ale hned se však rozplakalo,
ani nevím proč.
Od té doby jsem ho neviděl.
Jenom louže a zablácené boty
po něm zůstaly.
březen 1961
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Však ono se zase ukáže,
vysuší všechny kaluže,
ptákům rozdá veselé noty
a umyje ty zašpiněné boty...
Krásný večer
16.02.2021 19:16:59 | Emily Říhová
Už delší dobu mi na mysli tane jedna otázka, dovolím si tedy být zvědav a optám se. U některých tvých básní je uveden letopočet a tak se ptám jde o archivní díla nebo píšeš dle fotografií či je to ještě jinak ? díky za odpověď.
06.02.2021 20:54:06 | Clown
Uvedené datumy odpovídají přibližné době vzniku básně, pokud jsem datum neuvedl,tak již neznám její vznik, nebo jsem zapoměl. Sužuje mě totiž ta "HOSIPA", slušně řečeno nic si nepematuji. Žádný archiv netvořím. Proč taky, kvůli pár desítkám prací, Psát podle fotografie, to slyším poprvé. Podle fotografií se dá dobře kreslit i malovat, ale psát básně? Možná ano, ale já to nedělám. Já čekám na impuls. Např. jsem se díval na starý černobílý film a tam jsem zaslechl větu:"ráno je chladné jako sklo", no a vypotil jsem PATETICKOU to bylo v r.1978. Děkuji za zájem.
07.02.2021 09:24:27 | blues
V přeneseném slova smyslu...
06.02.2021 20:36:46 | Philogyny