Delporte

Delporte
#citadel #monalisa #selene #cynthia

Volání o pomoc se rozléhalo ze snů a mrákot a v předzvěstech otisků minulosti a záblesků budoucnosti. Rozsvěcel světla v podzimních mlhách a šerech, které ho obtékali v opuštěných citadelách Měsíce.

A pak se vznášel nocí a v kosmických lodích zapomenutých na okrajích kráterů a v labyrintech nevědomí pozoroval stáda totemových zvířat, jak ho obkličují v rituálních tancích naděje, která se potopila do vod slaných moří.

"Proplouváš vlnami tektonických úderů v čase, pod mrakodrapy dosahujících nebes a sklánějících se v ozvěnách všech nečekaných a neočekávaných tvarů bytí. Roztříštěná v odrazech pohasínajících oken. Pozoruji v tichosti přicházející paprsky zapadajícího zimního Slunce nad kopci a jemné tahy štětcem na stěnách s metalickými výjevy z budoucnosti. Je to mrazivá tíseň, která nás obklopila."

A tak vstoupil do řeky, která ho nesla ve svých meandrech a ramenech do závratné a nedozírné hloubky.

Věděla, že se vrátí.


Podzim 2020