Vílí stvůry
Vílí stvůry
Otvírají bránu,
Víly popravené,
Dojíždějí k ránu.
Na černočerných stvůrách,
Jak princezny se vezou,
Ale v půlnočních můrách,
Bez těl po zemi lezou.
Jizvy rozpárané,
Zdobí srdce shnilá,
Ruiny rozebrané,
Uvnitř plíseň milá.
V ruiny se obrátil,
Těch černých víl svět,
Kdys krásu potratil,
Už nechce ji zpět.
Šrámy hluboké,
Teče z nich krev,
Víly zelenooké,
Neslyší řev.
Hlas jakési jiné víly,
Stejná je a jiná přece,
Snad bolestí ona kvílí,
Zahalená jenom v dece.
Komentáře (10)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Příroda je mocná, dokáže si vzít ruiny zpět do své moci a znova je učinit harmonickým místem. Přeji vílám, aby se zahojily jejich rány a našly domov, ať ve svém světě, až znova zaroste, nebo v jiném.
14.02.2021 21:40:29 | Discipulos
Ano, máš pravdu, příroda je opravdu velká paní. Děkuji za komentář a zastavení :)
16.02.2021 11:23:57 | Amiradi
Kdepak se vzaly..
to podvědomí
umí čmárat
..
Studeno otvírá rány
obepíná a bolí.
..
Kdepak se vzaly
ty vílí stvůry..
jsou jenom zlomené
a bojí se věřit..
zklamané
poraněné..
Brání se
možná že ta zloba
ukrytá uvnitř
je odraz
která je samotné děsí.
..
Svět zlomit..umí
nejednu vílí duši..
A vrátit jí kouzlo
dá opět práci **ST ;)
14.02.2021 13:25:53 | jenommarie
Myslím, že jsi to vystihla. Děkuji, milá Maruško :)
14.02.2021 16:12:35 | Amiradi
Chlad zarývá se pod kůži
šat jen málo hřeje ji
šera tok se k ránu úží
přišed úsvit s nadějí.
A již svítá! Světlo denní
místo hrůzné oplyne
a víla po kuropění
nikdy bídně nezhyne...
(ST*!)
13.02.2021 10:15:28 | Rozmarýna