Nevšednost

Ruka jako had či provaz
po nohou ti stoupá výš.
Panák v krku dává odvaz,
sladká je touha a ty jíš.


Jak pstruzi třou se jazyky,
vlhkost mě zve stále blíž.
Nezastaví mě knoflíky,
jsem Démon a ty to víš.

Co venku čeká dálka je,
teď pohltil nás jiný svět.
Zlobí i ten kdo si hraje,
tak podmanivě voní květ.

Jde o chvilek jenom pár,
než procitneme v dospělost.
Jeden večer není zmar,
jen lék na naší zbabělost.