Polonahá v polích

Stojíš polonahá v polích
mého stesku
v mokru vlastních pochyb
v kluzku tužeb a představ
zasazena do nekonečna
okamžiku slasti jednoho
telefonu
a čas zkameněl
voda z hroudy, kde jednou
spočineme
olizuje tvá chodidla
a můj hlas z tebe
dělá cedník na špagety
stojíš polonahá v polích
visící na mém hlase
tak upjatá, tak bezbranná
a večer zve měsíc na mazurku