Černé slzy a vločky sněhu

Krásný bílý prach rozpouští mé horké slzy,
po chvíli so vločka dopadne, tak zčerná brzy.
Černé slzy stékají po mých bledých tvářích,
černé větve slz zaplavují mé tváře, občas jen kousek bílé kůže, jak holubice v keřích.
Vždy ale přilétne nová vločka z nebe,
odraz v mých očích vždycky zračí Tebe.
Přesto, že se pokaždé roztaví jako stříbro v černém ohni,
já pořád čekám, konečně aspoň rukou pohni!
Stále ležíš a bílá deka Tě pomalu pokrývá...
a já furt hledím do míst kde máš oči, ale proč si je rukou zakrýváš?

Chci znovu vidět jak se mé oči zračí ve Tvých,
chci znovu cítit Tvé ruce na mých.
Ale mé představy znovu schladí ledová vločka,
vypouštím další slzu, asi mi dneska přes cestu přeběhla černá kočka...
Cítím jak se se mnou loučíš posledním výdechem,
týrám sebe i mé vzpomínky vytrvalým výslechem.

Proč sám odcházíš a já musím zůstat v téhle nehostinné poušti?
Proč vůbec odcházíš do smrtící temnoty s ozvěnou stisku spoušti?
Ne, bez Tebe tu nebudu, bez Tebe mě ti démoni zničí,
chci za Tebou, i moje srdce tu křičí...
Přesto furt klečím nad Tvým tělem ve kterém vyhasl život,
Tys řídil celý tenhle koloběh, Tys byl jeho pilot...
Vezmu ten jed... jehla mi zajíždí pod kůži...
Poslední nádech a už je slyším, jdou ke mně cizí muži.
Vedou mě s sebou,
tohle je to vykoupení o kterém si psal, hrozná bolest, ale já chci být s Tebou...