Divná doba

Mezi lidmi klín,
už dávno nejsme z kvádru.
Slzy stékají do puklin,
ke zkaženému jádru.

S nadějí k nebi hledí moje oči,
co vidím hezké není.
Pro koho se ten svět točí,
když lidé jsou tak rozděleni?

Záminky zloby z bahna taháme,
namísto chlupáčů a květů z klobouku.
Strach z obrazu zrcadel nemáme,
jsme jed z kusadel pavouků.

Teď zlá je doba potřebujeme lék,
namísto plivání a ran.
Úsměvy posílám vespolek,
chci přežít - ne být rozpárán.