Stále ji viděl

chtěl se ptát
nakonec jen ticho
bylo odpovědí

na zítřek
připrav si roubík
a nebudeš se muset ptát
........ani čekat

chtěl se alespoň podívat
oknem na rodící se ráno
ale stále byla tma
a obloha bez hvězd
nedávala žádnou naději
na pohled

Pak zaslechl čísi hlas
zpíval starou baladu
slova jen ztěží vnímal
ale melodie mu běžela hlavou
jako utržený kus filmu

Vzpomenul na knihu
chtělo se mu k ní vrátit
a číst o Santiagovi
i o poušti
a o té zvláštní pouštní dívce
.............marně
její jméno mu zmizelo z paměti
ale stále ji viděl
jak stoji u studny...