V Hostomicích
V Hostomicích
Abychom dýl vydrželi, cigarety podražily,
otvírací doba naštěstí nezkrácena.
Bezprizorní lidé s jistým zaměstnáním,
odpoledne postávají v hloučcích.
Střídají nohy.
Lavičku zrušili, plus zákaz shromažďování před vchodem.
Kochají se návsí, kde v chumlu lip krčí se
bezvěrečně
kostel Nastolení sv. Petra v Antiochii.
Hned vedle důležitý hlavní tah
vybavený vzruchem aut všech výbav.
Jeden z mužů si třeba už za chvilku půjde pro další.
Rozvážným krokem. S náladou obra.
Prázdnou hodí do basy, záloha libozvučně cinkne.
Labyrint trpící harmonií se otevře.
Nabídka s poptávkou v ekonomické rovnováze.
Konečně.
Čas trávený za přijatelnou cenu.
Za plexisklem ukrývá se Vietnamec.
Bonviván všedního dne vyjde mlčky.
Tvář úrodná na pichlavé šedé vousy.
Kamion. Kamion. Po nich Volvo v plné polní.
Ve světle modré metalíze probleskne láska.
Čtyři sekundy ticha. Zapalovač vychrlí oheň.
Ten vedle tamtoho řekne:
"Už je vidět přeci jenom dýl."
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Já se ho ptám máte? On mi říká nemáme, a tak plyne náš život (Ota Jiránek). Líbí se mi to.
09.03.2021 22:11:14 | Vivien