Proberte se

Z oblaků na nebi těla,
zrak je v mlhách ztracený.
Co to ten člověk zase dělá,
když šťastný má být na zemi?

To nutné je snad jako vážně?
Prýštit oheň k nápravě.
Tolik slov a furt to vázne,
poslouchejte laskavě.

V koutě ctnost se strachy třese,
hloupost křičí s transparenty.
Kolik toho ještě sneseš,
vyvolanými incidenty?

P3klo je to zlé v nás plevel,
noha temnot v záhonech.
Každým dnem má vyšší level,
libujem si v záporech.

Probouzím se v hledání,
toho co v nás ještě zbylo.
Po lidskosti v pátrání,
by světlo se v nás rozsvítilo.